Edita Rollová: matematika bez počítání

Edita Rollová (5)

„Zabývám se sice matematikou, ale vůbec nepočítám,“ říká drobná půvabná tmavovláska, když mi začíná představovat svou práci na Západočeské univerzitě. Jmenuje se Edita Rollová, je postdoktorandem v projektu NEXLIZ a do Plzně přišla z Bratislavy. Přilákala ji sem osobnost jejího mentora Tomáše Kaisera. „Tomáš je skvělý odborník a jsem ráda, že s ním mohu pracovat,“ říká nadšeně.

Edita Rollová na univerzitě vyučuje několik předmětů v prvním ročníku bakalářského studia. Další částí její práce je výzkum, publikování a spolupráce se specialisty v zahraničí. Ona se však v Čechách cítí jinak než v jiné cizí zemi. „Češi jsou moc hodní a pořád to berou tak, že jsme jedna země,“ dodává mladá žena, která vážně přemýšlí nad tím, že v Čechách už zůstane.

            Práce Edity Rollové je hodně teoretická, ale skutečně na rozdíl od obecně vžité představy o matematice v ní počítání nepotřebuje. Pracuje totiž s grafy. Zajímají ji úlohy, které připomínají vtipné hříčky v časopisech. Na rozdíl od nich však nemají jednoduché řešení a mnohými z nich si matematici lámou hlavu už celá desetiletí.

            „Představte si šachtu, důl, kde potřebujete zabezpečit cirkulaci vzduchu pro horníky. Otázka zní: kolik vzduchu sem nejméně musíte pustit, aby v každé šachtě byl vzduch? Tohle řešíme. Hledáme odpověď v obecné rovině, která by se vztahovala na všechny typy šachet,“ vysvětluje Edita Rollová svou práci na hypotéze, která je otevřená už neskutečných sedmdesát let.

            K téhle zvláštní a zajímavé práci ji přivedly docela prozaické pohnutky: „Nepotřebujete k tomu znát množství definic a není to příliš abstraktní. Zabývám se teorií grafů, což znamená, že si můžu nakreslit několik příkladů pro získání intuice a nemusím si daný problém představovat třeba skrze abstraktní rovnice. Takže když mám nějaký nápad, nakreslím si graf, vyzkouším svoji myšlenku – a uvidím, jestli funguje na malém příkladu. Pokud ano, snažím se myšlenku zobecnit a svoji teorii dokázat,“ pokrčí mírně rameny a člověk má pocit, že vlastně není nic prostšího, než pracovat s teorií grafů.

            „Víte, jaké je nejšťastnější období v životě matematika?“ ptá se s úsměvem, když se loučíme. „Čas mezi tím, kdy dokáže nějakou novou teorii a okamžikem, kdy v důkazu najde chybu.“

Markéta Čekanová

Bez n‡zvu-1Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *