Patrik Galeta: Nikdy nebudeme vědět, jak to bylo doopravdy

www

Žili tu tisíce let před námi, zanechali nám kamenné a kostěné nástroje, kosti ulovených zvířat, ženské ozdoby, malby v jeskyních – ale víme, jak doopravdy naši dávní předkové žili, jací byli a kdo co v jejich komunitě dělal? Kdo je třeba autorem jeskynních maleb? Odpovědi na tuto otázku hledá i biologická antropologie. Na filozofické fakultě Západočeské univerzity se tím v rámci projektu NEXLIZ zabývá postdoktorand Patrik Galeta pod vedením mentora Jaroslava Brůžka.

            „Náš projekt se týká demografie minulých populací,“ říká Jaroslav Brůžek. „Lidé, odborníci i laici, o ní mají různé představy, které doplňuje i řada mýtů. Na demografii starých lidských společenstev se musí pohlížet jinak než na demografii současné populace. Protože o obyvatelstvu doby kamenné máme výrazně méně informací než třeba o dnešních obyvatelích Plzně,“ vysvětluje v obecné rovině.

Při bližším pohledu do jejich práce člověk zjistí, že mimo jiné zkoumají, zda se dá určit pohlaví člověka z otisku ruky. Právě z takového, jaký zanechali dávní lidé u jeskynních maleb třeba v Altamiře. Jedna z teorií praví, že jde o podpis autora. Ale kdo jím byl? Muž – lovec, který vyprávěl, co zažil? Nebo žena – pozorovatelka? Tady se teorie opírané o různé studie výrazně rozcházejí. Ta poslední, americká, tvrdí, že autorkami byly převážně ženy. Patrik Galeta jí však oponuje: „Jde o studie archeologů, ale my upozorňujeme, že s těmi daty není možné zacházet takto jednoduše, bez znalosti biologické podstaty problému,“ říká.

            Sympatický západočeský vědec ve své práci využívá nálezy z pradávných pohřebišť v kombinaci s matematikou. Zní to zvláštně? V podstatě se dá říct, že chybějí-li hmatatelné důkazy, musíme si je vypočítat. „Staré civilizace nám zanechaly jen malá pohřebiště, takže vzorky, s nimiž pracujeme, jsou velmi omezené a určitě je nemůžeme považovat za dokonalý obraz té které společnosti. Proto vstupuje do hry matematika a modelování,“ objasňuje Jaroslav Brůžek, proč si pro práci na svém projektu vybral právě Patrika Galetu – mladého muže, který původně studoval matematiku a biologii a teprve později mu přibyl zájem o antropologii.

            Otázka tedy zněla, zda se z otisku ruky, z velikosti dlaně, délky a tloušťky prstů a z dalších znaků dá poznat, jestli patřila muži, nebo ženě starší doby kamenné. A odpověď? Nejistá. Vysoká, statná žena má ruku větší než muž vzrůstem připomínající skřítka. Takže pokud vědci nevědí, jak velké ruce lidé, kteří je na stěnu jeskyně otiskli, měli, jsou jakékoli odhady pohlaví více než spekulativní.

            „Kdybych tady na zdi našel deset otisků ruky mých kolegů a měl bych určit, které patří mužům a které ženám, mohl bych si vzít nějaký vzorek současné české populace a z něj stanovit nějaké parametry, tedy takzvaný srovnávací soubor. Změřil bych si ruce mužů, abych mohl říci: takto vypadá ruka muže, změřil bych si ruce žen, abych mohl říci: takto vypadá ruka ženy. A z toho bych byl schopen pomocí statistického modelu odvodit, který otisk na zdi je mužský a který ženský. Jenže to se u otisků v jeskyních udělat nedá. Nemáme ten vzorek, z nějž bychom věděli, jak vypadá ruka muže a jak ruka ženy,“ vysvětluje Patrik Galeta. Americká hypotéza, kterou svou prací tak říkajíc nahlodává, právě tohle opomněla. Vědci srovnávali prehistorické otisky v jeskyních ve Francii a Španělsku s rukama dnešních amerických studentů.

            To, že Patrik Galeta a Jaroslav Brůžek upozornili na slabiny teorie svých zámořských kolegů, ovšem vůbec neznamená, že by chtěli jejich práci jakkoli zlehčovat, napadat nebo se nad ně povyšovat. Vědecká práce je tak trochu hra. Vědec něco objeví či přijde s novou teorií a pošle ji do světa, jako by rozhodil stovky míčků. A čeká, který jiný vědec z jiné části světa hodí míček zpátky nebo ho nahradí míčkem vlastní teorie.

            „Pohybujeme se oblasti vědy, kdy nikdy nedostaneme definitivní správnou odpověď. Nikdy se nedozvíme, jak to doopravdy bylo. Hledáme jen nejpravděpodobnější vysvětlení. Nevím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda, ale jsme s tím smíření,“ uzavírá Patrik Galeta.

Markéta Čekanová

Bez n‡zvu-1Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *