Když byl Tomáš Gregor malý kluk, rozebral všechno, co mu přišlo pod ruku. Toužil vědět, jak věci kolem něj fungují. Dnes je to dospělý muž a otec dvou dětí. Ale touha vědět, jak svět funguje, mu zůstala. Odmítá akceptovat věci jako černé skříňky, které prostě dělají to a to. On chce vědět, proč.
„Vždycky jsem toužil prohlédnout si kindervajíčko pod nějakým rentgenem, abych viděl, jaká figurka je uvnitř. A když se mi nebude líbit, vezmu si jiné,“ prozrazuje s úsměvem svou klukovskou touhu, kterou dosud nenaplnil. Co si naopak splnil už dávno, byla touha zjistit, jak funguje budík. „Chtěl jsem vědět, jak to funguje, že zazvoní. Pamatuju si to napětí, když jsem povolil čtyři šroubky a pomaličku ho otevíral, pozor, aby mi nevyletělo pérko – a frrrnk! Pérko vyskočilo a už jsem ho nenašel, všechno z budíku se vysypalo a já ho už nikdy znovu nesložil,“ líčí se smíchem. Pak přidá vzpomínku, jak dostal první kolo a namísto aby na něm jezdil, ho hned za prvním rohem podrobil tak důkladnému zkoumání, že bylo zapotřebí ho nechat opravit, což doprovodil náležitý výprask. Podobně prozkoumal i své první auto.
Z klukovské zvědavosti se postupně stal objekt zájmu a studia. Absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou a pak se chopil příležitosti věnovat se nahlížení do polymerů. S pomocí počítačového mikrotomografu se Tomáš Gregor dívá na zoubek, nebo spíš na vlákna, nejrůznějším umělým hmotám.
„Když si zlomíte ruku, pošle vás lékař na rentgen, kde vám udělají snímek zlomené kosti. Náš mikrotomograf nasnímá takovou kost z několika tisíc úhlů a následná počítačová rekonstrukce ze získaných snímků vytvoří 3D model, který si pak můžeme na počítači prohlédnout ze všech stran a nařezat dle libosti,“ snaží se přiblížit složitý přístroj, s nímž v Centru nových technologií Západočeské univerzity pracuje. Nesnímkuje však zlomené ruce, nýbrž nejrůznější vzorky materiálů, případně celé výrobky.
„Jde o to, co nejlépe zobrazit vnitřní strukturu, aby bylo možno z ní vyčíst či alespoň odhadnout vlastnosti materiálu jako celku, případně nalézt vadu, která způsobuje například únik tekutiny či sníženou pevnost výrobku,“ vysvětluje.
Zařízení, s nímž Tomáš Gregor pracuje v rámci projektu EXLIZ, patří k absolutní evropské špičce v oblasti práce s plasty. Do přístroje, který by autoři sci-fi před padesáti lety nejspíš popsali jako bílou skříň uvnitř s řadou kovových součástek a jako by malým soustruhem, vkládá vzorky polymerů. Ty se tu pak za pevně zavřenými dveřmi pootáčejí a rentgenové paprsky pronikají jejich duší, aby si ji Tomáš Gregor mohl následně prohlédnout a prozkoumat.
„Tady vidím, kde třeba začínají praskliny,“ ukazuje Tomáš Gregor na monitor, kde se objevují obrázky, které by nadchly i nejednoho výtvarného kritika. Díváme se do struktury hmoty. Do malinkatého nic, které utváří veliké něco. „Z tohohle jsme schopni určit vlastnosti daného materiálu. Například pokud tenhle svazek vláken budu ohýbat takhle, je prakticky nezničitelný. Ale pokud jej ohnu takhle, je jeho pevnost minimální,“ natáčí mladý vědec obrázek na monitoru počítače a něco, co vypadá jako svazek špejlí, se mění střídavě v ježka, soubor teček a rovnoběžné čáry.
„Na téhle práci mě nejvíc baví to, že ačkoli jsem na vědeckém pracovišti, zabývám se problémy reálných firem. Neděláme pouze vědu pro vědu,“ pochvaluje si.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář