„Dnes je čtvrtého srpna, dva tisíce dvacet šest,“ ozval se hlas z kuchyňského stropu, „jsme ve městě Allendale v Kalifornii. Pan Featherstone má dnes narozeniny. Tilita slaví výročí svatby. Dnes je splatná pojistka a účet za vodu, plyn a elektřinu.“ Tak popsal pár let po druhé světové válce vzdálenou budoucnost Ray Bradbury ve své Marťanské kronice.
Do roku 2026 zbývá už jen dvanáct let a na Západočeské univerzitě v Plzni pracuje tým kolem docenta Michala Šimona na tom, abychom Bradburyho vizi nezůstali nic dlužni.
„Program, který vyvíjíme, by měl fungovat tak, že člověk přijde do práce, pustí počítač a tam na něj vyskočí informace, že za měsíc přestává platit revize elektrorozvodů, že během tří týdnů je třeba nechat udělat servisní prohlídku záložního zdroje a že za dva měsíce vyprší pojistka na budovy,“ vysvětluje Michal Šimon úkol, který před ním a jeho kolegy leží.
Katedra průmyslového inženýrství a managementu fakulty strojní se totiž zabývá facility managementem. Záhadný anglický název se dá do češtiny přeložit ještě záhadnější a nepochopitelnější definicí, kterou by naši pradědové asi stručně vysvětlili jako kdy jít s koněm ke kováři. V rámci projektu NEXLIZ, tedy Nové excelence lidských zdrojů, tu vyvíjejí software, který bude umět hlídat takříkajíc zákulisní chod organizace.
„Zkrátka když nebudu v autě měnit pravidelně olej a svíčky a tankovat benzín, zůstanu nečekaně viset na silnici uprostřed hlubokých lesů,“ dodává Michal Šimon na vysvětlenou.
U kolébky facility managementu stál ukoptěný papír, který se ztratil. V každé firmě to jistě znají: u každého stroje je nějaké takové lejstro, kam se zaznamenávají všechny opravy a revize. Sahá se na něj umazanýma rukama, snáší se na něj prach a zplodiny z provozu. A když se stroj porouchá nejvíc, papír není k nalezení.
„Tak jsem se vlastně dostal k facility managementu,“ dodává se smíchem Ing. Peter Poór. Na Západočeskou univerzitu přišel z Košic a dnes pracuje v týmu Michala Šimona na vývoji softwaru, který chce ztracený zapatlaný papír nahradit. „Ne snad, že by se pravidelné záznamy už nemusely dělat. Ale místo papíru by dělník u stroje měl třeba tablet a mohl by údržbu a případné výkony zanést rovnou do systému,“ vysvětluje už s vážnou tváří.
Software, který Peter Poór a Michal Šimon vyvíjejí, ovšem dokáže nejen upozorňovat na lhůty a termíny, které se blíží a které je třeba dodržet, ale bude toho umět mnohem víc. Třeba pracovat s inventarizací.
„Do systému se dají zanášet i informace o majetku, ať už jde o technické vybavení, kancelářské židle nebo kávovary. Uvede se nejen typ a pořizovací cena, ale třeba i údaje o dodavateli, včetně odkazu na jeho web a je možné přidat i fotku předmětu,“ prozrazuje další možnosti využití Peter Poór.
Kromě evidence spousty termínů a údajů a přehledu o každé židli či turbině by nově vyvíjený program měl ovládat i věci kolem odpadového hospodářství firmy nebo účetnictví. A taky bude umět vést bohatou evidenci zaměstnanců. Nejde jen o jejich osobní údaje, ale také o čerpání dovolené, přístup na různá místa ve firmě nebo používání služebních aut.
„Pokud například ve firmě začne hořet, měl by mi program umět ukázat nejen, kde hoří, ale taky kde jsou rozmístěné hasicí přístroje,“ představuje Peter Poór další dovednost vyvíjeného softwaru, jenž je zatím v rámci celé republiky první vlaštovkou. Takhle všestranného neviditelného sluhu Žána, který pohlídá ve firmě všechno (snad kromě narozenin paní ředitelové), totiž nikdo jiný dosud nenabízí. Tým kolem Michala Šimona by ho měl mít hotový v roce 2016. Tedy s dostatečným předstihem, aby se vize Raye Bradburyho mohla stát skutečností.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář