Na monitoru počítače se pohybuje lidská postava jako by obalená milimetrovým papírem a rozdělená na spoustu různobarevných čtverců a obdélníků. Sedí na sedačce imaginárního auta a jako při crash testech jezdí vpřed, naráží do neviditelné překážky a prudce se vrací zpět. Znovu a znovu. Pak Jan Vychytil klikne myší a výjev se změní. Postava stojí a zprava do ní v plné rychlosti naráží auto. Figura se doslova vine podle kapoty a čelního skla.
„Od té doby, co na tomhle projektu pracuji, se při přecházení vždycky pořádně rozhlédnu,“ poznamenává mladý vědec. Jan Vychytil je postdoktorandem v projektu NEXLIZ a pracuje ve výzkumném centru Nové technologie. Zde v týmu pod vedením Luďka Hynčíka vyvíjejí ve spolupráci s průmyslovým partnerem MECAS ESI s. r. o. model lidského těla, na němž je možné simulovat úrazy například při autonehodách.
„Náš model dokáže předpovědět možná poranění při různých typech nárazu. Měl by být využitelný při vývoji nových bezpečnostních prvků v automobilovém průmyslu,“ vysvětluje Jan Vychytil. Absolvent studia aplikované fyziky a mechaniky vstoupil do již rozjetého projektu, onen model postavy už byl připravený. Anatomii tedy kvůli tomu studovat nemusel, ale nějaké základy si přeci jen přečetl. „Původně jsem fyzik, ale vývojem věcí jsem se dopracoval k biomechanice, která je velice zajímavá a je to hodně pole neorané,“ říká s úsměvem.
Na monitoru mezitím pohyblivou figurku nahradily tři postavy: dítě, muž a žena. Program totiž dokáže zobrazit důsledky nárazu či srážky pro různé tělesné konstituce a proporce. „Abychom věděli, že se model chová jako skutečné lidské tělo, vycházíme z testů, které jsme převzali z literatury. Mrtvá těla byla usazena do saní známých třeba z akcí BESIPu, kde si člověk může vyzkoušet náraz auta v různých rychlostech. Také je pak nechávali při těch testech narážet, z čehož vzešla data, jako je zrychlení hlavy při nárazu nebo zrychlení jednotlivých obratlů,“ vysvětluje Jan Vychytil dál a přechází na stránku plnou rozmanitých grafů. Ty zachycují už výsledky jeho bádání. Například sílu v bezpečnostních pásech.
Pokud program simuluje situaci, kdy auto porazí přecházejícího chodce, vychází se z nejčastějšího scénáře, jímž je srážka ve čtyřicetikilometrové rychlosti. Jan Vychytil spustí animaci. Je pomaličká. Rozčtverečkovaná postava je jako gumová. Zvolna se pokládá na kapotu, hlavu stále drží nahoře. Nakonec ale kapituluje před fyzikálními zákony a v nepříjemném úhlu naráží do čelního skla. Nic, co by člověk toužil prožít. „Tenhle model může najít uplatnění při vývoji takzvaných aktivních kapot. To jsou kapoty, které při nárazu jdou tomu chodci jako by naproti. Zkrátka se zvednou a zabrání tomu, aby se sražený člověk doslova zlomil o čelní sklo,“ vysvětluje mladý vědec.
Projekt, na němž Jan Vychytil pracuje, se však vůbec nemusí zastavit u bran automobilek. Vývojáři testovali program už i pro náraz vlaku. A jeho využití může být téměř univerzální: program může simulovat třeba úrazy na sjezdovkách či při pádu z výšky. Stačí jen změnit parametry. „Možná by byla i aplikace třeba pro soudní lékařství, kde by se dalo snadno ukázat, jaká zranění mohou při určité nehodě vzniknout,“ přemítá Jan Vychytil.
„Díky své šíři a univerzálnosti je tento projekt opravdu vynikající. Má před sebou velkou budoucnost, která bude vyžadovat další zapálené lidi, kteří budou chtít hledat odpovědi na stále se vynořující otázky,“ pochvaluje si na závěr mentor Luděk Hynčík.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář