Sbírat, shromažďovat, ukládat či hromadit se dá ledacos: zlato, peníze, voda, známky, propisky, figurky z chleba, levé boty nebo šelakové gramodesky. Jen s energií je to kříž. Ta s lidstvem jeho sběratelsko-hamounskou hru hrát moc nechce.
Jaromír Pocedič se ji pokouší přelstít. Je postdoktorandem projektu EXLIZ na Západočeské univerzitě a právě skladování elektrické energie je tématem jeho práce.
„Zabýváme se vývojem dvou typů úložišť: stacionárních a mobilních. Stacionární jsou pro solární či větrné elektrárny a pro stabilizaci rozvodných sítí. Mobilní jsou určena automobilům nebo mobilním telefonům,“ vysvětluje základní rozvržení své práce.
V oblasti stacionárních úložišť vyvíjí takzvanou vanadovou průtočnou baterii. „Její výhoda je v tom, že vanad je – například oproti lithiu – levný, celý systém lze upravit pro konkrétní aplikaci a navíc je velmi nenáročný na údržbu,“ dodává.
Jako mobilní úložiště elektřiny vyvíjí Jaromír Pocedič palivový článek zinek – vzduch. „Určitě znáte vodíkové články, které využívají vodík a kyslík. Náš palivový článek je podobný, jen místo plynného vodíku využívá pevný zinek. Ten se postupně přeměňuje na oxid zinečnatý, z čehož získáváme energii. Takže místo abychom si s sebou v autě vozili natlakovanou nádobu s vodíkem, nám postačí takříkajíc cihlička zinku,“ objasňuje princip možného pohonu elektromobilů budoucnosti.
Vývoj obou typů baterií však není patentem Jaromíra Pocediče. Vědci na celém světě na nich pracují skoro tak dlouho, jako je on sám na světě. „V principu fungování zinkové baterie zůstávají pořád určitá bílá místa, která nejsou vysvětlena. Proto je docela komplikované třeba jen zvětšení měřítka takové baterie,“ říká. A studium těchto záhadných míst je právě jeho pracovní náplní. Přesto nechce, aby si někdo myslel, že se zabývá nějakou science-fiction nebo že pracuje na záhadách. V případě baterie vanadové zase řeší, kterak ji vyrábět ještě levněji, aby mohla nalézt co nejširší uplatnění.
Konkurence v jeho oboru je obrovská. S rozvojem lidské civilizace je téma úložišť elektřiny čím dál důležitější. „Je to něco, co může z dlouhodobého hlediska přispět k rozvoji moderní společnosti a k širšímu využití obnovitelné energie. Proto mě tahle práce baví,“ vyznává se vystudovaný bioinženýr.
Jeho skupina na Západočeské univerzitě s výzkumem úložišť elektrické energie začala před třemi, čtyřmi lety. „V porovnání s ostatními jsme tedy skupina velmi mladá. Ale myslíme si, že jsme schopni ona bílá místa zaplnit a oba systémy dovést do stavu, kdy je bude možné uplatnit v reálném životě,“ říká Jaromír Pocedič rozhodně.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář