„Zabývám se sice matematikou, ale vůbec nepočítám,“ říká drobná půvabná tmavovláska, když mi začíná představovat svou práci na Západočeské univerzitě. Jmenuje se Edita Rollová, je postdoktorandem v projektu NEXLIZ a do Plzně přišla z Bratislavy. Přilákala ji sem osobnost jejího mentora Tomáše Kaisera. „Tomáš je skvělý odborník a jsem ráda, že s ním mohu pracovat,“ říká nadšeně.
Edita Rollová na univerzitě vyučuje několik předmětů v prvním ročníku bakalářského studia. Další částí její práce je výzkum, publikování a spolupráce se specialisty v zahraničí. Ona se však v Čechách cítí jinak než v jiné cizí zemi. „Češi jsou moc hodní a pořád to berou tak, že jsme jedna země,“ dodává mladá žena, která vážně přemýšlí nad tím, že v Čechách už zůstane.
Práce Edity Rollové je hodně teoretická, ale skutečně na rozdíl od obecně vžité představy o matematice v ní počítání nepotřebuje. Pracuje totiž s grafy. Zajímají ji úlohy, které připomínají vtipné hříčky v časopisech. Na rozdíl od nich však nemají jednoduché řešení a mnohými z nich si matematici lámou hlavu už celá desetiletí.
„Představte si šachtu, důl, kde potřebujete zabezpečit cirkulaci vzduchu pro horníky. Otázka zní: kolik vzduchu sem nejméně musíte pustit, aby v každé šachtě byl vzduch? Tohle řešíme. Hledáme odpověď v obecné rovině, která by se vztahovala na všechny typy šachet,“ vysvětluje Edita Rollová svou práci na hypotéze, která je otevřená už neskutečných sedmdesát let.
K téhle zvláštní a zajímavé práci ji přivedly docela prozaické pohnutky: „Nepotřebujete k tomu znát množství definic a není to příliš abstraktní. Zabývám se teorií grafů, což znamená, že si můžu nakreslit několik příkladů pro získání intuice a nemusím si daný problém představovat třeba skrze abstraktní rovnice. Takže když mám nějaký nápad, nakreslím si graf, vyzkouším svoji myšlenku – a uvidím, jestli funguje na malém příkladu. Pokud ano, snažím se myšlenku zobecnit a svoji teorii dokázat,“ pokrčí mírně rameny a člověk má pocit, že vlastně není nic prostšího, než pracovat s teorií grafů.
„Víte, jaké je nejšťastnější období v životě matematika?“ ptá se s úsměvem, když se loučíme. „Čas mezi tím, kdy dokáže nějakou novou teorii a okamžikem, kdy v důkazu najde chybu.“
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář