Jan Klesa: Loď vám do batohu nesložím

Klesa_www1

Vypadá to jako eskamotérské číslo: Jan Klesa vezme kousek umělé hmoty, ponoří jej do horké vody a pak ho ohne. Zchladí ho ve studené vodě, znovu ho dá do hrnku s vodou horkou a proužek plastu se sám narovná. Jan Klesa, posdoktorand Západočeské univerzity, se zabývá polymery s tvarovou pamětí.
„Připomíná to třeba amarouny ze seriálu Návštěvníci,“ směje se a hned dodá příklad ze světa přírody: „Úplně stejně funguje kvetoucí čaj. Suchý, sevřený květ zalijete vroucí vodou a on se rozvine,“ vysvětluje a připouští, že při své práci v rámci projektu EXLIZ vlastně opisuje od přírody. Konkrétní využití ovšem spadá do výsostně lidského teritoria. „Používá se to například v kosmickém výzkumu. Na oběžnou dráhu je třeba dopravit řadu poměrně objemných věcí, které do rakety prostě neposkládáte. Je tedy dobré, když je tam můžete dostat v nějakém složeném stavu a nahoře si je jednoduše ohřejete a rozložíte,“ objasňuje.
Snahou Jana Klesy je naučit takhle „pracovat“ lamináty. Vodákům ale zatím prý radost neudělá: složit loď do batohu nejspíš nepůjde. Jednak proto, že na konci cesty by ji zase bylo třeba zahřát a složit, což není zrovna hračka, ale hlavně proto, že na opakované skládání a rozkládání to zatím ještě není. „Materiály rychleji stárnou. Práce s tvarovou pamětí má využití především pro jednorázový transport,“ zdůrazňuje mladý vědec.
Sci-fi vize kreslí budoucnost plnou podobně „chytrých“ věcí. Kupte si nábytek, v jedné malé tašce ho pohodlně dovezte tramvají nebo autobusem domů, zahřejte – a máte tu obývací stěnu, kuchyňskou linku, stůl, židle… Jan Klesa se téhle vizi směje: „Na to by byla zapotřebí pořádně velká letlampa, abyste to pořádně nahřáli. Navíc se to rozkládá docela pomalu. A hlavně: takový nábytek byste pak nesměli dát na sluníčko, protože by se židle pod vámi rozložila.“ Různé futuristické vize vzbuzovaly v době svého zrodu posměch a dnes jsou běžnou realitou. Takže kdo ví…?
Jan Klesa vystudoval původně aerodynamiku. Zajímalo ho, jak by se právě prostřednictvím paměťově chytrých materiálů dala vylepšit aerodynamika leteckých vrtulí. „Polymery s tvarovou pamětí jsem poznal na studijním pobytu ERASMUS ve Francii. Tady moji kolegové pracovali na medicínských tématech a přecházeli od kovů k plastům. Pak se objevila nabídka na postdoktorandské místo na Západočeské univerzitě a rodilý západočech se vrátil domů. „Jestli v Plzni zůstanu, nebo půjdu jednou někam dál, nevím. Plány do budoucna si nedělám. Chybí mi ale letectví,“ přiznává nakonec.

Markéta Čekanová

Bez n‡zvu-1Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *