Miloš Svoboda: Vodivá dráha tenčí než pavučina

Miloš Svoboda (6)

Dostat se na kobylku nejrůznějším padělatelům je čím dál tím složitější. Proto se třeba dálniční známky nebo velmi luxusní zboží opatřují malými stříbřitými značkami hologramů, které je těžké zfalšovat. Většina z nás jim nevěnuje pozornost. Prostě tam jsou. Jejich výroba je ale věda. Doslova. Miloš Svoboda o tom ví své. Pracuje totiž jako postdoktorand v projektu EXLIZ na Západočeské univerzitě, v Centru nových technologií. Jeho oborem je laserová a optická litografie.

            „Když vysvětluju laikům, přirovnávám tuhle práci k výrobě plošných spojů,“ říká. „Máme nějakou desku, na níž jsou velmi tenoulinké spoje. Já pracuji se spoji daleko tenčími než sto mikrometrů, což je šířka tištěných spojů. Přístroje, na nichž pracujeme, dokážou vytvořit šířku spoje i jeden mikrometr. Tedy padesátkrát slabší, než je lidský vlas, tenčí než vlákno pavučiny,“ vysvětluje.

            Při své práci musí Miloš Svoboda nejdřív navrhnout strukturu, která se bude vyrábět. Takzvanou litografickou masku. Návrh zpracuje na počítači a pak je zapotřebí jej přenést na fotocitlivý materiál. A přes něj následným osvícením UV zářením vznikne výsledný produkt. „Používá se to například při výrobě mikroelektrod do různých čipů, které se používají v další vědecké práci. Další využití je v moderních elektronických součástkách. Nebo v ochranných prvcích, jako jsou hologramy nebo mikrotečky,“ vypočítává možná užití své práce.

            Mladý vědec pracuje na špičkových přístrojích v Centru nových technologií Západočeské univerzity v Plzni. Ačkoli laikovi by jeho pracoviště na první pohled mohlo připomínat dílnu vybavenou počítači. A když Miloš Svoboda zamíří k nejcitlivějším přístrojům, jak sám říká, vypadá spíš jako kosmonaut. Protože si musí obléknout bílou ochrannou kombinézu, aby s ním nešly na specializované pracoviště nějaké drobné nečistoty.

            „To je laserový fotolitograf,“ představuje přístroj, na němž pracuje. „Pomocí laserového paprsku kreslí požadovaný obrazec. A to musí být absolutně přesné a zároveň velmi rychlé.“

            Miloš Svoboda je absolventem Vysoké školy chemicko-technologické, obor chemické inženýrství. Ve třetím ročníku začal pracovat v laboratoři mikrochemického inženýrství, kde poznal chemické procesy v mikroměřítku. „Neměli jsme na to žádné speciální vybavení,“ vzpomíná. „Vypomáhali jsme si trubičkami různých průměrů, které jsme všelijak skládali a vkládali do sebe, strkali jsme do nich platinové drátky a podobně. Časem se pořídilo lepší vybavení, ale čím menší věci děláte, tím dražší přístroje potřebujete. Takže jsme si pořád museli vyvíjet výrobní postupy sami,“ popisuje své začátky. Pak už přišel tak trochu ke slovu osud. Do plzeňského Centra nových technologií se pořizovaly špičkové laserové litografy a Miloš Svoboda se oženil s dívkou z Plzně. „Kolegové mě oslovili, jestli bych tu nechtěl pracovat – a tak jsem tady. A protože manželka je z Plzně, tak tady i zůstanu. Pracoval jsem tu i před EXLIZem a doufám, že budu i po něm,“ uzavírá s úsměvem.

Markéta Čekanová

Bez n‡zvu-1Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *