Otakar Čerba vysvětluje počítačům, co je to řeka

cerba_www1

„Co vlastně v práci dělám? To se mi ještě nikdy nepodařilo nikomu vysvětlit,“ směje se Otakar Čerba a usedá za svůj pracovní stůl. Je plný papírů a poznámek a samozřejmě mu vévodí počítač. Zkrátka normální stůl v kanceláři. Práce postdoktoranda Západočeské univerzity Otakara Čerby je ale přeci jen nečekaná a zvláštní. „Dělám jednak kartografii a jednak v rámci projektu EXLIZ modelování v oblasti prostorových dat. Toto modelování je zaměřeno do takzvané ontologické struktury,“ říká a je jasné, že těmito slovy to opravdu sousedovi při grilovačce nejspíš nevysvětlí. Když se ale rozpovídá víc, ukáže se, že jeho práce není žádná záhada nebo neuchopitelná věda. Docela prostě se snaží přeložit naši realitu počítačům.

„Nejde o 3D mapy, to v žádném případě,“ zdůrazňuje. „Jedná se výhradně o data, která vlastně běžný člověk neuvidí. Ten uvidí až výsledek – třeba navigaci,“ rozplétá Otakar Čerba zamotanou nit své práce. Aby to ale nebylo zas tak jednoduché, vzápětí zdůrazní, že jeho prací není ani vytváření algoritmů. Vypadá to jako detektivka s hledáním pěkně rafinovaného pachatele. Co tedy Otakar Čerba dělá?

„Prostorová data znamenají, že se snažím převést do počítače třeba nějaký kus krajiny nebo informace o řece, silnici, městě. Vezměme si třeba tu řeku: já do svých dat ukládám, jak je hluboká, široká, jaký má průtok a podobně. A hlavně: co je to vlastně řeka?“ objasňuje. Začínáme být pachateli na stopě. Otakar Čerba vysvětluje počítačům v jejich jazyce, jak poznají, že ta která čára a k ní kupa čísel označují vodní tok lidskou populací nazývaný řeka. Aby si to třeba nepletl se silnicí.

„Je ovšem třeba také sjednotit, co si my lidé představujeme pod pojmem řeka. Studentům ukazuji jako příklad výstup z jedné práce, kdy se mapovaly řeky kolem Bodamského jezera. Na jeho březích leží tři státy, přičemž Německo tu zastupují hned dvě spolkové země – a každý stát si pod pojmem řeka představuje něco trochu jiného. Takže tu třeba teče řeka ze Švýcarska do Rakouska; ve Švýcarsku je, v Rakousku mizí. Prostě proto, že podle švýcarské definice je řekou vodní tok od deseti metrů šířky, ale podle rakouské až od patnácti,“ líčí Otakar Čerba úskalí své práce. Vypadá to jako hra se slovíčky, ale není to taková legrace. Konkrétně v případě řek – neřek jde třeba o povodňové plány. Protože přírodě je upřímně jedno, jak si člověk ve své nadřazenosti ten který tok pojmenoval. Parádně rozvodnit dokáže i ten nejnevinnější potůček.

Oborem práce Otakara Čerby je geomatika. Ovšem práce s daty je jen jednou částí obsáhlého problému. Je jasné, že by tady měli přijít ke slovu i odborníci na slova, lingvisté. „Potřebovali bychom mezinárodně ujednotit používaná slova a jejich význam. V případě řek bychom potřebovali přizvat i hydrology, protože ti o řekách vědí nejvíc. Ale i jejich pohled na řeku se liší nejen podle státu, odkud pocházejí, ale i podle školy, kterou vystudovali,“ pokyvuje vědec hlavou a jeho zprvu obtížně pochopitelná práce dostává jiný rozměr záhadnosti. Říká se, že příčinou nedorozumění jsou slova. Z vyprávění Otakara Čerby je nad slunce jasnější, že je to pravda.

Řeky jsou jen jedním reprezentantem obsáhlé množiny záludností, jimiž se tento vědec ze Západočeské univerzity zabývá. Úplně stejné hrátky se slovy ho čekají v případě různých luk, lesíků, remízků, vesnic, osad nebo kopců. „Zkrátka vždy musím tu danou realitu co nejpodrobněji popsat, aby jakýkoli další uživatel dokázal pochopit, že když na ni vztáhne třeba hodnotící kritéria Eurostatu, bude se to jmenovat tak a tak, pokud to bude hodnotit podle předpisů kraje, bude se tomu říkat jinak a pokud to vezme třeba podle regulí myslivců, bude to mít zase jiné pojmenování – a přitom to pořád bude jedna louka nebo jeden kus křoví,“ říká.

Problematika začíná být jasná. Ale jak tuhle lidskou zašmodrchaninu vysvětlit počítači, který si se slovíčky nehraje? „Musím každou věc popsat co nejvíce logickými podmínkami. A dát si pozor na výjimečné situace. Například systémy vyvíjené v Evropě vůbec nepočítají s pouštěmi, protože tady pouště nejsou. Nebo mohu stanovit podmínku, že kříží-li se silnice s vodním tokem, je na ní most. Jenže pak přijedu do Darové a tady je přívoz,“ líčí záludnosti převodu světa lidí do exaktní řeči počítačů. S tím vším musí Otakar Čerba ve své práci počítat. Muž, který se ke své profesi dostal díky lásce k mapám, matematice a počítačům, musí mít na paměti i lidskou řeč a rozdíly mezi národy. Na některou práci je zkrátka jedna profese málo.

Markéta Čekanová

Bez n‡zvu-1Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *