Potemnělé a spletité chodby plzeňské Pedagogické fakulty už viděly mnohé vynikající profesory a nadané studenty, kteří kráčeli místy, jenž „věda“ může hrdě nazývat svým domovem. Ale posledních pár měsíců ukrývají tahle stará zákoutí u Chodského náměstí zcela nový poklad.
Obklopena tunami fosilií a vrzajícím nábytkem, dr. Andrea Jiménez Sánchez dělá práci, které se na světě věnuje vpravdě málokdo: systematicky zkoumajíc svou unikátní marockou sbírku vzorků, Andrea je jedním z vůdčích expert na tzv. „bryozoans“. Co jsou zač? Bryozoans byli malí mechovci, běžně dosahující sotva půlmilimetrové velikosti, z nichž ti nejstarší žili zhruba před 450 miliony lety. „Jsou pro mě jako děti“, říká Andrea a její jasné černé oči se rozzáří, když popisuje, jak se s těmito malými zvířátky z doby Ordoviku seznámila. Proč právě jim se rozhodla zasvětit svou vědeckou kariéru? „To, že se pokouším rozumět tomu, co mechovci byli, popisuji a analyzuji je, pro mě znamená, že můžu strávit celé dny studiem úžasných dat. Po celou dobu zaměstnám svou mysl, nikdy se nenudím!“, vysvětluje Andrea zápal do svého excelentního výzkumu.
„Excelentní“ je zde mimochodem to klíčové slovo: Dr. Andrea Jiménez Sánchez je jedním z vědců, kteří sáhli po nabídce zapojit se pro projektu ELIZ. Jeho cílem je, řečeno stručně, přivést do expandující Západočeské university v Plzni excelentní pracovníky v oblasti vědy a výzkumu. Došlo tak mimo jiné k zajímavé situaci: Andrea, španělská rodačka, se ocitla v Plzni, aby zde zkoumala sbírku svých milovaných mechovců, které sama objevila v Marockém atlasu.
Pokud se ptáte, proč by excelentní španělská výzkumnice odešla do Plzně, aby právě zde studovala miliony let mrtvé mechovce, kteří s českým prostředím nemají vůbec nic společného, můžete dostat překvapivě jednoduchou odpověď: „Prostě jsem měla příležitost přijet sem a pracovat na něčem úžasném. Tak jsem to udělala“, usmívá se Andrea a nenechává vás na pochybách, že je to skutečně tak.
Zapojení se do projektu EXLIZ tedy přivedlo do západočeské metropole někoho opravdu zvláštního: mladou nadšenou dámu, odbornici světového významu, která je dost profesionální na to, aby odešla za prací kamkoliv, kde jí k jejímu výzkumu budou dány ty nejlepší podmínky. Můžeme mít radost z toho, že to byla právě Západočeská univerzita v Plzni, která jí v tomto směru nabídla útočiště a stala se jejím dočasným domovem.
Leave a Reply